Humanistická síť
14.7.2015
Diskriminující protidiskriminační opatření Jean Tremblay, od roku 2002 starosta města se 150 000 obyvateli, nesmí nadále na zahájení zasedání městské rady pronést modlitbu o Boží požehnání pro městskou radu. V paradoxním zdůvodnění se uvádí, že tato „katolická modlitba uráží náboženskou svobodu spoluobčanů, např. svobodu ateisty Alaina Simona.
Tento Alain Simon za podpory Mouvement laïque québécois (Quebecké laické hnutí) podal u soudu žalobu, že taková modlitba porušuje „náboženskou neutralitu státu“, onen „nedotknutelný základ“, který sice odporuje všemu lidskému myšlení, ale přesto pronikl do kolektivního myšlení, tak jak to vyjádřil katolický publicista z Corrispondenza Romana Mauro Faverzani, „skrze rozšíření a zakotvení zednářského smýšlení“.
Pranic nepomohla u soudu námitka starosty, že členové městské rady a diváci, kteří se nechtějí účastnit modlitby, mohou vstoupit do sálu až po jejím ukončení. Taková představa by podle názorů nejvyšších soudců byla diskriminující, a proto ji zamítli. Naopak, nijakou diskriminaci nespatřují soudci v tom, že kvůli jedné osobě se všem ostatním ukládá proti jejich vůli od modlitby upustit.
Soudci navíc odsoudili město Saguenay, aby zaplatilo Alainu Simonovi „bolestné“ ve výši 30 000 $, že musel být přítomen katolické modlitbě. O jakou bolest se jednalo? Je-li někdo zraněn vinou řidiče a do konce života musí snášet způsobené bolesti, ne vždy je mu přiznán nárok na bolestné. Tento rozsudek však měl být zřejmě exemplární.
Biskup André Rivest, v jehož diecézi se případ udál, vyjádřil své rozčarování nad takovým rozsudkem, který vůbec nebere ohled na práva křesťanů. Nicméně oznámil, že nehodlá proti rozsudku nic namítat, naopak ho uznává, protože je nejen biskupem, ale také občanem.
Francouzský Quebec v Kanadě byl kdysi hrdý na to, že zůstal katolický. Co se s ním stalo, je exemplární ukázka toho, co se děje v Evropě již více než dvě stě let. Je to nahlédnutí do strategií metod, prostředků a cílů masonerie. Tato obtížně postřehnutelná skutečnost se děje tak tajně, že nezkušenému pohledu zcela uniká. Kdo se štítí denního světla, směřuje do tmy. Nikdo se tak nebojí denního světla, jako tajné spolky bratří v zástěrách.
Pokud se však o ně někdo zajímá, setká se u Velké lóže v Quebecu s krásnou fasádou, která vyvolává dojem, že se zde scházejí činitelé, kteří se věnují filantropickým ideám. V rozpočtovém roce 2013 věnovali na více než stovku dobročinných účelů 122 275 $. K pochopení toho, co se zde opravdu děje, je však třeba sáhnout poněkud hlouběji. Pak teprve narazíme na skutečnou masonerii a nebezpečný zednářský vliv.
Velmistr lóže v Quebecu
Arcilóže a její síť Zřídkakdy vystoupili masonští bratři ze skrytu, aby vedli frontální útok proti katolické církvi. Dávají přednost špinavé práci z četných buněk, které kontrolují. V řízení organizací, které zdánlivě nemají s lóžemi nic společného, jsou opravdovými mistry. Uplatňují totiž svůj nejrozmanitější vliv s největší diskrétností skrze své adepty s cílem bojovat proti křesťanské mravní nauce. Používají k tomu rozšířenou lhostejnost, bezstarostnost a vlažnost, ale také přímý i nepřímý souhlas katolíků.
V uplynulých dvaceti letech vytvořili v Quebecu zvláštní beranidlo ze dvou organizací: Jsou to Humanistická nadace a Hnutí quebeckých laiků. Jejich úkolem je šířit v kulturní oblasti laicistický humanismus, který na první pohled vypadá jako „neutrální“, umírněný, tolerantní a neškodný. Jak uvádí Medias-Presse-Info, zaměřuje se jejich aktivita proti náboženství a křesťanské morálce. Obě organizace podporují od svého vzniku horlivě, třebaže skrytě, protikřesťanskou agresi ve společnosti. Vybraným terčem v Kanadě je katolický stát Quebec.
Obzvláště agresivní je aktivita Mouvement laïque québécois. Jeho zvláštní cena, kterou uděluje každoročně, nese jména dvou zednářů: Condorcet-Dessaules.
Prvním je Jean Antoine Nicolas de Caritat Marquis de Condorcet (1743-1794), francouzský revolucionář, a druhý Louis-Antoine Dessaulles (1818-1895), francouzsko – kanadský spisovatel a politik liberální strany Parti rouge. Oba byli zapřisáhlí antiklerikálové. Dessauless se svým „Malým brevířem neřestí našeho kléru“ se stal hrdinou proticírkevních sil.
První nositelkou této ceny byla roku 1993 Micheline Truudelová jakožto propagátorka výuky etiky místo katolického náboženství.
Henry Morgentaler při převzetí ceny
Rok nato byl vyznamenán Henry Morgentaler, polský Žid z Łodže. Jeho rodiče zahynuli v Osvětimi, on sám se dočkal osvobození v Dachau ve věku 22 let. Po studiu medicíny v Německu emigroval do Kanady, kde si otevřel r. 1969 v Montrealu první potratovou kliniku, a to navzdory platným zákonům. Z práva na vraždu nenarozeného dítěte učinil svou ideologii a zdroj svého jmění. Vleklý soudní proces za vraždu dítěte skončil v roce 1988 osvobozujícím rozsudkem soudu, který tak prosadil zcela neomezené právo na potrat. Další „laureáti“:
1995: Centrale de l‘enseignement du Québec - sdružení masonsky orientovaných učitelů za sekularizaci vzdělávání.
1997: Institut Canadien de Montréal - zednářsky inspirovaná společnost z 19. století, jejímž předsedou byl Dessaulessův otec.
2000: Jacques Hebert, liberální politik, zakladatel liberální strany. Byl tak liberální, že poslední léta svého života strávil na komunistické Kubě.
Do této sítě se začlenil také Institut Père Irénée Beaubien.
I. Beaubien je kanadský jezuita. Institut je propagátorem radikálního ekumenismu a mezináboženského pluralismu, který pokládá za hodnotu samu o sobě. Institut se odvolává na spiritualitu kardinála Carla Marii Martiniho a arcibiskupa Oscara Romera. Mouvement Tradition Québeck tomu napsal: „Institut pohřbívá katolickou církev zevnitř tím, že celá desetiletí vede dialog se zednáři a podporuje falešná náboženství“. Přispívá k tomu také Společný výzkumný komitét vztahů mezi katolíky a zednáři v Quebecu podporovaný Institutem P. I. Beaubiena.
Tento komitét dospěl po dvou letech „zkoumání“ Velké lóže v Quebecu k závěru, že z toho, co je v ústavě zednářů legitimně povoleno, není nic, co by představovalo komplot proti katolické církvi. Proto je prý zcela nepřiměřené trvat na odsuzování masonerie ze strany katolické církve.
Zcela jiného názoru je biskup Henri Delassus z Combrai (1836 – 1921), který si ve své knize „Spiknutí proti křesťanství“ trpce stěžuje, jak se lóžím podařilo vytvořit tisíce skupin a sdružení, ve kterých zednáři uplatňují svůj vliv a ve kterých nikdo neregistruje, že si z nich dělají zednáři svou armádu, která pracuje i s využitím „okultní moci“ na zničení těch, kteří si ještě zachovali schopnost myšlení.
Jak píše Corrispondenza Romana, stačilo by vyměnit kanadské osoby a sdružení za evropské, abychom měli před sebou obrovskou pavoučí síť, která nás již 300 let opřádá v národní i mezinárodní úrovni.
Giuseppe Nardi KI